Nemám čas!

Jste spokojeni s tím, jak se Vám daří dosahovat Vašich cílů? Zvládáte vše, co byste chtěli?

Pozoroval jsem dvouletého Kryštofa, jak do sebe láduje snídaňovou kaši - kdybych se tak mohl měsíc jen věnovat rodině, chodit na vycházky po nejbližších stavbách, aby Kryštof mohl pozorovat své milované bagry v akci. Sakra! Ze snění mě vytrhla marmeláda na kravatě. Rychle vyčistit, uvázat čistou kravatu a mazat do práce!

A pak to jeden den přišlo. Onemocněl jsem mozkovou encefalitidou. Strávil jsem dva týdny v nemocnici a šest týdnů doma. V podstatě se mi vyplnilo, o čem jsem snil. Takhle jsem si to ale nepředstavoval!

Po dvou měsících mě doktorka při ukončování nemocenské varovala: „A ne ať vás napadne zase pracovat jako workoholik. Počítejte s tím, že další rok nesmíte pracovat víc, než dvě hodiny denně. Jinak můžete skončit na vozíčku!“ Dvě hodiny denně! To ani nemůžu říct šéfovi! Banka není charita, to by mě vyrazil hned!

Co s tím? Chci se nechat vyrazit? Ne! Tak to šéfovi raději ani říkat nebudu! Budu předstírat práci co nejdýl, než na to přijde. Co se dá stihnout za dvě hodiny denně? Co mám dělat ty dvě hodiny denně, aby mi na to nepřišel?

Začal jsem tím, že jsem si ujasnil své cíle. A cíle šéfa. A řekl jsem si, co musím udělat, abych těchto cílů dosáhl. To jsem rozdělil do menších cílů a činností - cíl kvartální, měsíční, týdenní. Pověsil jsem si je na zeď tak, že jsem na ně viděl ze své židle. Věděl jsem, že na nic jiného nemám čas.

Dvě hodiny práce denně jsem rozdělil následovně. Půl hodiny jsem plánoval, co budu dělat. Co je nejdůležitější a co mě nejvíce posune ke splnění mých cílů. Na tom jsem pak hodinu skutečně pracoval. A poslední půl hodinu jsem četl maily.

Výsledek? Svých cílů jsem dosáhl, dostal bonus, a po roce dokonce povýšení. Nikdo si nevšiml toho, že pracuji jen dvě hodiny denně. Dokonce podřízení byli spokojenější – nekecal jsem jim do maličkostí, dával jsem jim mnohem větší volnost. Delegoval jsem, a pak jsem kontroloval splnění.

Jaké z toho plyne ponaučení? Člověk dělá spoustu věcí zbytečně. Přečtěte si knihu Richarda Kocha „Pravidlo 80/20“, stanovte si cíle a soustřeďte se jen na to OPRAVDU podstatné. Zbytek jsou maličkosti. Budete úspěšní a v pohodě. Vy, i ti okolo vás.

Sdílejte na sociálních sítích