Jak jsem koučoval syna

Co se může stát, když koučujete děti ....

Já se z něj snad zblázním! Zase má každou ponožku jinou! Zase si ve školce připadám jak debil, jako neschopný otec, co ani není schopen obléct čtyřleté dítě. S tím musím něco udělat! Ale co? Když mu před odchodem z domu ponožky zkontroluji, stejně ve školce odněkud vykouzlí jinou a obleče si ji. Už jsem se s ním o jeho mánii s ponožkami jednou bavil, ale nebyl mi schopen říct důvod. Nebo prostě nechtěl. Co já tedy s ním? Ale měl bych si s tou situací nějak poradit. Vždyť jsem přece kouč.

 

Druhý den ráno doma

Třeba teď bych si s ním mohl promluvit. Právě zašel do šatny, aby si vzal oblečení do školky. Nojo, zase má každou ponožku jinou. Ale budu klidný a zkusím to s ním po koučovsku.

„Vilémku, vidím, že je pro tebe důležité, abys měl každou ponožku jinou. Můžeš mi říct proč?“

Vilém se na mě podíval svýma hnědýma očima, pokýval hlavou a pak v klidu říká: „Táto, vidím, že je pro tebe důležité, abych měl obě ponožky stejné. Můžeš mi říct proč?“

Před očima se mi zatmělo. To snad nemyslí vážně! Ale …. vždyť má pravdu. Proč je to pro mne důležité? Kvůli maminkám ve školce?

Sdílejte na sociálních sítích